Martin Beck

si sedl na okraj postele. "A není snad?"
"Mně se zdál úplně normální. Ale šel si bez odmlouvání lehnout.
Asi se mu nechce zítra do školy."
"Zato ty jsi nějaká pilná. Co to máš?"
"Fráninu. Máme zítra kompozici. Vyzkoušej mě! "
"To by ti asi k ničemu nebylo. Fránina není moje silná stránka.
Radši spi."
Vstal a děvče se poslušně přikrylo. Urovnal jí pokrývku, a než za sebou zavřel dveře, zaslechl ji šeptnout: "Zítra mi drž palec."
"Dobrou noc."
Potmě šel do kuchyně a chvilku zůstal stát u okna. Déšť se o něco zmírnil, ale třeba se mu to jenom zdá, kuchyňské okno je v závětří. Přemýšlel, jak asi proběhla demonstrace před americkým velvyslanectvím; některé noviny budou zítra psát, že je policie neschopná, jiné zase, že postupovala brutálně a provokativně.